Už delší dobu přemýšlíme nad tím, proč některá rozhodnutí záměrně odsouváme, zavíráme před nimi oči, nebo je ignorujeme. V rámci bezpečnosti na to narážíme každodenně.

Rádi bychom se s Vámi podělili o příběh, který ukazuje, co se může stát, když firma roste.

Díky nápadu, odhodlání a zarputilosti pomalu roste úspěšná společnost se zaměstnanci a zázemím, na které by byl každý majitel oprávněně pyšný. Technicky je už snad všechno doladěno, teď jen zbývá šlápnout do pedálu v obchodních aktivitách a v marketingu.

Přijde však chvíle, kdy majitel začne vnímat, že to v práci „lidsky drhne“. Nejdříve to přejde, vždyť je to normální. Jednoho dne však dojde ke zjištění, že už mu to bere síly a je toho moc.

Často řešíme, že další oblast zajišťující plynulé fungování – HR, je odsouvána. Najednou se objevují kostlivci ve skříni např.:

Vzhledem k tomu, že se použila pracovní smlouva (pro začátek odněkud okopírovaná) nelze:

• zaměstnance s upravenou mzdou jen seznámit, protože to uvedená formulace nedovolí,
• vyžadovat, aby dělal svou práci, když ta, která je napsaná ve smlouvě, je úplně jiná. Už dávno nevystihuje, co zaměstnanec ve skutečnosti dělá. Navíc popis činností neexistuje.

S ohledem na to, že neexistuje žádný dokument, který specifikuje:

• pracovní dobu, nebo jak si evidovat lékaře apod., tak zaměstnanci chodí do práce jako do houslí,
• požadovaný pracovní proces či postup, všechno dlouho trvá. „Od toho je pracovní doba a zítra je taky den.“,
• způsob odměňování, proto pracují maximálně do výše svého platu.

S dobrou vírou se sází na to, že se vždycky s každým zaměstnancem domluvili a není zapotřebí nastavovat pravidla, která jsou určena akorát pro „korporát“. Čím větší firma, tím náročnější je udržení neformálně nastavených dohod.

Pokud je vám nějaká část povědomá, mrkněte se na ni. Možná už je správný čas s tím začít něco dělat.

Třeba Vás překvapí, že to všichni bez problémů přijmou.